Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak je to vlastně s diabetem 2.typu ze zkušenosti diabetika.

 

16.5.2014 – kolik jídel za den má jíst diabetik 2.typu, komentář k výsledku studie IKEMu Praha

 

 

 

Vlastní zkušenost i bez nákladných studií.Přitom diabetologové stále působí na pacienty aby jedli v malých dávkách nejméně šestkrát denně.Mimo jídla jde ještě o další faktory, které snad přijdou ve studiích později. Je to fyzická práce - pokud pracujete vytrvale a intenzivněji pak i bez antidiabetik budete mít krevní cukr v normě.Tak třeba práce dopoledne. Pak oběd a bez svačiny opět normální hodnoty cukru.Problémem bude pak ativita po večeři, ta je minimální a ráno je to na zvýšené hladině cukru vidět.Vědci dokonce toto zvýšení glykémie nazvali "jitřní úsvit".Svádí to na na "hladovění" během noci, kdy se glukóza získává z tuku a jater.Hlavní důvod je omezení hloubky dýchání.To si diabetici mohou vyzkoušet sami.Změřit glykemii v době kdy nedýchají intenzivně a po cca 15 minutách intezivního dýchání.Hladina cukru okamžitě klesá.Zdá se že je nutno všechna doporučení byť odborníků brát s rezervou - že se může vše změnit.Intuice,rozbor zvyků a nemocí v rodině a chladný rozum i přísloví Římanů - moudrý člověk ničemu nevěří, může učinit spokojený život.

 

 

 

 

p1460540.jpg

 

 A zde moje názory  se zkušeností diabetika 2.typu:

 Měříte si také cukr – gykémii?

 

Jsem nenapravitelný šťoural, někdo říká že jsem nezvladatelný zkoumal,jiným se to vůbec nelíbí.

Když trpím nějakou nemocí, alespoň tím co mi moji lékaři připisují ,rád si pročtu v odborné literatuře nejen jak se ta nemoc projevuje a jak se léčí,mě ale zajímá proč vlastně taková nemoc vzniká a co se děje v mých tkáních,orgánech i v celém těle.A díky svým dosavadním zkušenostem podrobuji zjištěné poznatky dalšímu zkoumání a ověřování.

 

Genetický předpoklad pro vznik diabetu.

 

Díky tomu že jsem jako šedesátník„dostal“ diabetes 2.typu zaujala mě tato nemoc a stala dalším objektem zkoumání na vlastním těle.O tom že tuto nemoc dostamu jsem zjistil již v necelých dvaceti letech mého věku,když jsem si prostudoval tehdy novou knihu profesora Bruneckého „Genetická prognóza vývoje“.nebo tak nějak,bylo to cca v roce 1967.Tam jsem si vypočítal že díky tomu, že cukrovku měla moje babička mám 14 % naději že ve stáří jí budu mít také.Pak jak plynuly další léta a slabou cukrovka dostala moje matka se mi počet pravděpodobnosti značně zvýšil. A také ano.Jednou jsem udělal takovou hloupost.Snědl jsem prášek našemu nemocnému pejskovi.Naše fenka Korina,krásný a věrný pes s loveckými přednostmi chtěl ulovit veverku na vysoké zdi.Nevešla se na úzkou zeď,zřítila se do několikametrové propasti.Důsledkem pak bylo zranění pánve.Veterinář po rentgenu předepsal fence prášky, které podle příbalového letáku byly proti otokům,výrazně prý posilovaly ledviny a měly i další blahodárné účinky.Byly dokonce určeny i jako hummání léčivo.Nezaváhal jsem a hned jsem vzal zároveň s pejskem dvě tablety.Druhý den jsem šel na preventivní prohlídku a uha. V moči bylo dost cukru.Pak mě odebrali krev a také v krvi byla vyšší glukóza.

Pak to začalo: Diabetologická poradna,dieta,měření cukru.Vydržel jsem se pět let vyhýbat užívání antidiabetik až jsem neprozřetelně při žádosti o prodloužení loveckého lístku musel opět k lékaři. To jsem už dostal první várku léků a měřič glykémie.Měřičem jsem změřil kde co, všude byl cukr.Měřil jsem gykémii celý den po dvou hodinách,zkonstruhoval podle hodnot graf a zjišťoval jak se hodnoty mění během dne.

 

Fenomén „jitřního úsvitu“ u diabetiků

 

Zaujalo mě že ráno byla glykémie vždy nejvyšší i po tom, že jsem zhruba od 21.hodiny do 6 hodiny ranní nic nejedl.Na dotaz na diabetologii mě vysvětlili, že organismus již čeká na obvyklou snídani a tak připravuje jak se patří.Nějak se mi to nezdálo.Nedávno jsem četl v časopise ze Států, že se objevil u diabetiků „fenomén jitřního úsvitu“.Ten prý spočívá v tom,že mezi 3-4 hodinou ranní se zvyšuje obsah cukru v krvi u diabetiků neléčených inzulínem ale léčených perorálními antidiabetiky.Hned jsem to ověřil.Začal jsem měřit gykémii po jednotlivých hodinách v noci do rána.Výsledek byl překvapující.Opravdu glykémie začala stoupat kolem jedné hodiny ranní a stoupala s občasnými výkyvy do doby kdy je člověk většinou zvyklý stávat. U mě v létě do 6-7 hodiny, v zimě do 8-9 hodiny (jsem již v důchodu a mohu si to dovolit).Původně jsem si to vysvětloval tím,že v době hladovění uvolňuje se glukóza z jaterního glykogénu a proto glykémie stoupá.Tak mě zaujala spojitost diabetu s otylostí a otylost se ztíženým dýcháním těchto osob během spánku.U některých dochází dokonce k apnoii v několika případech dokonce došlo i ke smrti ve spánku.Zkusil jsem zda intezivní dýchání nějak neovlivňuje obsah cukru v krvi.Předpoklad se mi potvrdil.Při cca 10 minutovém zvýšeném dýchání se jasně snižuje glykémie vždy téměř o 2 mmol/l!To už jsem kdysi zde uváděl.

 

Pokles glykémie u diabetika po dávce cukru?

 

Nyní mě zajímalo zda to platí také tehdy když záměrně jako léčený diabetik sním pořádnou dávku glukózy, jak v tomto případě dokáži intenzivním dýcháním snížit glykémii v krvi.A opravdu ano. Za 15-30 minut po použití dávky jednoduchého cukru než že se zvýšila glykémie ale došlo její snížení po 3x 10 minutách vždy o 2 mmol/l!!!

Pak jsem totéž zkoušel bez intezivního dýchání.To mě překvapilo ještě více.Po dávce zakázaného cukru za 10 minut došlo ke snížení glykémie ne však v takové míře.Hodnota poklesu byla poloviční.

 

Externí a interní“ cukr a naše slinivka

 

Hledal jsem vysvětlení.Prozatím uspokojivé nemám.Napadá mě kacířská teorie,že musí existovat cukr – jeho forma který umi podráždit pankreas a vyvolat produkci inzulínu – nazývám jej jak cukr externí a pak cukru interní,který pochází z asimilace zásob těla,na který pankreas nereaguje.Důsledkem pak je že v těle diabetika 2.typu je přebytek tohoto tkáněmi nevyužitelného cukru.A pacient i lékař je z něj zděšen.Metoda průkazu glukózy v krvi deteguje oba cukry a snad ještě více ten cukr kterému říkám interní.V čem se tyto cukry liší je třeba snad ještě zjistit, zda je to prostorová konfigurace jako je levulóza nebo dextroza, nebo zcela něco jiného nevím.To by měli hledat badatelé kteří chtějí pomoci v boji proti epidémii diabetu.Dnes je z hledisko biohemického i chemického metabolismus glukózy v těle dost podrobně prozkoumán(viz nahoře),přesto se mi zdá že v těle diabetika 2.typu se odehrává něco co stále není zcela objasněno,což dokazu průběh onemocnění ale hlavně některá pozorování při závádění nových antitiabetik perorálních.

 

 

A měření to je další problém!

 

Nedávno jsem zkoušel různá nepřímá měření krevního tlaku.Zkoumal jsem nejen různá měřidla,ale i podmínky měření při různých polohách těla pacienta.Měřil jsem po celý týden, i v noci,dával jsem to do souvislostí s barometrickým tlakem a meteorologickými podmínkami.Došel jsem k jednomu důležitému zjištění: Výše diastolického i systolického tlaku závisí opět na tom jak dýcháme a když během a před měřením tlaku dýcháme hluboce,pak je náš krevní tlak nízký, a naopak zkuste na chvíli zadržet dech, nebo i jen dýchat povrchově a vysoký tlak překvapí i normotoniky a hypotoniky. Vysvětluje to dokonce i „syndrom bilých plášťů „– u lékaře , nebo v případě čekajícího na něco neobvyklého, nebo na něco dokonce negativního, dýcháme málo a mělce a výsledek je zde – většinou máme o cca 20 více než normálně.Když pak opustíme lékaře a ordinaci,nebo neblahou zkušenost tak nám rychle tlak klesá na normál. Podobně je tomu u nepříjemných jednání na úřadech ,ale i s nepříjemnými lidmi ,nebo běžně i s vedoucími atd.Vyzkoušejte to sami.

 

 

 

Glykémie na různých místech těla ve stejné době je různá

 

 

Pro zajímavost jsem ještě zneužil testovacích proužků ke glukometru, které jsem jako diabetik dostal, abych si ověřil přesnost měření.Téměř ve stejnou dobu, cca tak do 60 vteřin po předchozím měření jsem postupně odebíral vzorky ze všech bříšek vlastní levé i pravé ruky. Byl jsem zděšen. Každý prst vykazoval jinou hodnotu gylémie.Kolísalo to v hodnotách od 7.7 do 8,9 mmol/l, nejnižších hodnot jsem dosáhl u palců.Tím co zde píši chci upozornit na reativnost hodnocení zjištěných hodnot glykémie, zdůrazňuji opět význam hlubokého dýchání a zdá se mi, že v diabetologii je ještě mnoho co objevovat.

 

Metabolismus glukózy je velmi složitý a dost podrobně prozkoumaný,výsledky se využívají i při léčbě.nicméně k zahození nejsou ji dost jednoduchá pozorování pozorných pacientů.