Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bývaly rybárny - třeba ta Vaňhova

 

img.jpg

 K bufetům, automatům a jiným jídelnám v Praze.

Pocházím z rodiny, která měla od začátku minulého století do roku 1962 na Vinohradech stavební zámečnictví. Mimo drobných záměčnických prací se u nás v dílně kovalo umělecké zábradlí a mříže, vyráběly se všechny potřebné doplňky pro stavby,firemní portály a výklady pro vznikající obchody.Od svého dědy a otce, oba pracovali ve zmíněném zámečnictví jsem vyposlechl řadu příběhů dotýkajících se řady dosud známých osobností z Vinohrad i odjinud z Prahy. Namátkou vzpomenu známější: starý pan Maceška, pan Vaňha, pan Stupka, pan Hulata, zelinář Židlický,restauratér pan Slavík s rodinou,mistr Nedbal, mistr Švabinský pan Skupa.Těm všem firma mého dědy dodávala zámečnické práce a materiál, jejich spolupráce většinou byla dlouholetá a vztahy nebyly jen formální a pracovní.Tak se v rodině vzpomíná, že za okupace, kdy bylo vše na lístky vystrojil pan Hulata u sebe svatební hostinu mých rodičů, pan Stupka posílal mému otci,který byl totálně nasazen v Reichu pravidelně takovou výslužku,že jen náckové žasli a jen přihlíželi jak totálně nasazení různých národů hodují.Můj děda a pan Hulata byli náruživí nimrodi a to se také projevovalo na pultech Hulatova řeznictví, které zásoboval jeho soukromý revír.Pro samé lovy měl děda od babičky zle a tak už jen trofeje v naší předsíni připomínají tu slavnou dobu a můj lovecký lístek zděděné geny.Byla to doba, kde se nikdo za tloušku nestyděl. Pěkné vašnostovské bříško s vestou a zlatým řetězem spojeným s plášťovými hodinkami zn.Doxa aj. to byl nepřehlédnutelný důkaz blahobytu.Jak je svět malý, minulý rok se můj nejstarší syn ženil. Vzal si nevěstu z Máchova kraje. Když jsme jako řádní rodiče navštívili pod Bezdězem vesnici Luka a příležitostně též navštívili hostinec na návsi nechtěl jsem uvěřit tomu, že jsem se zde setkal s přímým potomkem, též vnukem pana Vaňhy. Ta jejich nezapomenutelná rybárna na Václavském náměstí v pasáži, to byla jakási gurmánská učebnice ichtyologie,: smažený, pečený v láku, candát,lín,úhoř, sumec, rybí salát,hranolky pivo za devadesát haléřů. Vůně, kterou jinde nenalezte zdarma. A vždy zde bylo plno, vždy zde pro mě bylo něco nového. I ty stěny v barvě jezerní modři a na nich prohánějící se ryby v nadživotní velikosti.Ptal jsem se pana Vaňhy v té malé hospůdce na návsi s dřevěnými německými domky proč se nevrátili k jejich rodiné tradici.Pravda je že vše je v penězích, kdyby to místo nebylo na Václavském náměstí, kde je vše tak nesmyslně předražené lidskou chamtivostí a snahou lehce zbohatnout na nejrůznějších východných nákupech a ještě výhodnějších prodejích pak by vše šlo normálně jako dřív za první republiky. Díky umístění je to však zakleté. A to platí o všech těch bufetech, prodejnách,kavárnách a stáncích oslavujících dobré lidské živobytí - je to umístěním v lukrativních místech.A poučení pro nás co toužíme po tom uspokojení ze stylových míst,toužících po znamenitých řeznících, uzenářích, mistrech nad mistry,kteří mají rádi svou profesi - je tu :budujme nové bufety s lidmi, kteří mají svoji profesi rádi .jsou na ni a svůj rod hrdí .Budujme je tam kde ceny nemovitostí jsou ještě nízké. Štangasti si Vás najdou a zas budeme mít na co vzpomínat.

 vodnik.jpg