Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zdravotní rizika digifotografie.

18. 9. 2008

Zdravotní rizika digitální fotografie.

Možná že se divíte co může být za riziko fotografovat digitálním fotoaparátem. Nic takového co bylo předmětem výzkumu zdravotních rizik například u mobilních telefonů. Éra digitální fotografie přinesla řadu výhod jak pro milovníky fotografie, tak pro ochranu životního prostředí  i pro výrobce komponentů PC techniky atd.

Výhody digitální fotografie:

Klasická fotografie spotřebovávala obrovské množství stříbra, které po zpracování kontaminovalo životní prostředí v takové míře, že procesy  používající  stříbro bez  recyklace jsou  v řadě zemí zakázány.Další používané chemikálie v klasické černobílé fotografii například metol a hydrochinon jsou toxické, některé dokonce mutagenní.U barevné fotografie je to v jistém směru ještě horší i když několik základních chemikálií již bylo vyměněno za méně toxické. Vliv oxidů síry vznikající při ustalování poznala řada fotografů doslova nevlastní kůži. Nejen alergické kožní reakce, ale také poškození očí a plic byly běžné, navíc silný korozivní charakter lázní a jejich výparů již zničily mnohé zdi temných komor a veškeré kovové zařízení.

 

 

Když si člověk uvědomí kolik lidí každý den zhotoví fotografií, kolik tun chemikálií se použije na negativní i pozitivní proces a kolik je to nakonec tun fotopapíru, nediví se nástupu šetrnější digitální fotografie.I prostor a skladování často jen jednou prohlídnutých fotografií v celosvětovém měřítku je obrovský a vlastně zbytečný. U profesionálů byl další problém složitějšího převodu snímků do tisku atd. U vyspělých fotoamatérů pak nastala další etapa zpracování negativů ve fotokomoře, pečlivá, laboratorně čistá práce s velkými zvětšeninami – to vše už digifotograf nemusí.

Digitální fotografie přinesla radost z podařených fotografií i těm, kteří s tím měli u klasické fotografie problémy.S trochou nadsázky lze říci, že i špatně vidící, dokonce i slepý fotograf měl po technické stránce kvalitní fotografie.Jaképak zaostřování, jaképak měření expozice, jaképak určování rychlosti závěrky podle objektu fotografování – vše za Vás udělá technika – digitální fotoaparát.

A zpracování to je hračka. Připojíte Dii foťák k počítači nahrajete snímky do PC. Můžete fotky prohlížet, posílat,dokonce je můžete pomocí několika programů měnit, „zlepšovat“ dobarvovat,ztmavovat,“zumělečtit“ atd.Když se Vám nelíbí tak je smažete.Téměř žádný prostor Vašeho bytu nezabírají a Vám se zdá, že je máte tak zachovány na věky – alespoň na věky této technologie.Jak je lehké účastnit se pak internetových soutěží, vystavovat své fotografie na mnohých fotogaleriích Internetu!

 

 

A teď ty rizika!

Výhody digitální fotografie udělaly z řady lidí kteří byli dříve bez šance na zhotovení výstavního pozitivu „dokonalé“ fotografy. K radosti výrobců začala soutěž o nejnovější a nejdražší modely fotoaparátů, které pak „určovaly“ kdo jaký je fotograf. Fotograf s levným modelem byl předem ze soutěže vyřazen a byl jen k smíchu.Tak jak gembleři propadají kouzlu hracích automatů tak lehce propadají digifotografové práce s fotografiemi na PC .Mění upravují a hlavně soutěží. Střádají body ve fotogaleriích, dokonce se dopouštění podvodů jen aby jejich digifotografie byly nejlepší. To vše je dosud normální a  do určité míry nemá negativní vliv na zdraví uživatelů digitální fotografie

Řada bytostně nevýtvarníků – digifotografů potřebuje hodnocení druhých, aby se utvrdili, že jejich nákup drahé techniky nebyl zbytečný a také něco umí. Fotografie tak davají do fotogalerií na Internet  a čekají na hodnocení druhých. Nakonec i oni mohou hodnotit i když vlastně dost zkušeností nemají. Ale učí se od těch kteří jsou mistři stránek to je od těch kteří mají nejdražší techniku a umí o každé i o nepodařené fotografii obdivuhodně hovořit. A zde je první nebezpečí, neustálé hodnocení svých i jiných fotografií přitahuje tyto fotografy k obrazovce počítače. Počet jejich návštěv i délka návštěv se zvyšují.

Ztráta obrysové ostrosti zraku.

Digifotografové (ale i jiní fotografové a někteří malíři, včetně starších lidí) pomalu přicházejí o zrak. Napřed se dostavuje ztráta obrysové ostrosti. To se projevují tím, že tito lidé vyžadují na svých i cizích fotografiích stále větší ostrost a výrobci jim v drahých přístrojích vyhovují.Fotografie jsou již uměle přeostřené, tak jak žádná skutečnost není, neboť v přírodě je běžné, že na hranách se světlo ohýbá,vzniká vlnění a interference světelných paprsků, takže vlastně žádná ostrá hrana neexistuje. To je jedna z kardinálních chyb digitálních fotografů. Malíři to znají a odpovídá to malíři který by přechody barev doplnil černou okrajovou linkou pro zvýšení ostrosti.Zde by se malíř změnil v kreslíře a zde se fotograf mění v technika obrazu.Staří lidé to kompenzují silnějšími brýlemi na čtení nebo chirurgickou úpravou šedého zákalu.

Ztráta přirozeného barvocitu

Digitální fotografie pokračuje v trendu vývoje barevných filmů, kdy dokázali výrobci kombinací pigmentů zvýšit, ale také změnit barevnost snímaného objektu. Tyto, laiky žádané změny ,se plně uplatnily v umělých barvách digitální fotografie.Je to zvýrazněno ještě tím, že snímky jsou i na monitoru relativně malé a navíc záleží i na barevném ladění monitoru. Takový digifotograf pracující v takovém nezdravém barevném módu již podceňuje přirozenou barevnost přírody . Stejně tak to připomíná děti žijící u obrazovky televizoru,  nadšené z barvotiskových záběrů přírody, které jsou zklamány z nesytých barev opravdové krajiny.Člověk který pracuje delší dobu s digifotografií má zřetelně poškozený barvocit.

 

 

 

Světloplachost a tendence k tmavě laděným plochám.

Lidé, kteří jsou léta nuceni dívat se na různé typy monitorů řadu hodin denně poškozují si zrak nejen v oblasti ostrosti a barvocitu ale též se stávají světloplachými. Začínají se bát umělých barev digitální fotografie, projevuje se u nich až chromofobie – chorobný strach z barev, který se projevuje u některých fotografů útěkem kupodivu k „černobílé fotografii“ i tam, kde by právě barva byla žádoucí.U dalších poškozeních vyššího rázu to pak přechází k úplné světloplachosti, takže jejich fotografie jsou spíš jen černé a „sem tam bílé.“ Tak z portrétů bělochů se stávají téměř černoši, černoši pak mizí téměř zcela atd. Nálada fotografií má depresivní, bezútěšné ladění , pro laika a nefotografa  ještě zdravého jsou to nepochopitelná díla.

Lidé jsou opice a nezapřou se.

Bylo období ve vývoji malířství, kdy hledalo nové cesty, a  malířskou veřejnost zaujalo podání světa v malbě duševně nemocných.U takto nemocných to bylo přirozené a dokonce dnes psychiatrie umí jejich výtvarný projev přiřadit k té, které duševní chorobě. I mezi fotografy lze pozorovat podobné projevy, dokonce lze porovnáním období tvorby zjistit vznik různých stavů. U těch je takový projev normální. Ale pak jak to už u lidí bývá, řada normálních fotografů se opičí, krade nápady, vydává je za své, chlubí se cizím peřím to je u lidí zcela normální. Není však normální, když zkušení hodnotitelé takových pathoprojevů vydávají díla  postižených za vrchol fotografické činnosti.Slabší nátury jinak zcela zdrávi pak napodobují v tomto módu svoji tvorbu.

 

 

 

Vliv poruch zraku na nervový sytém.

Chromofobie i fotofobie a jiné poruchy zraku získané při práci s PC a při velkém  a dlouhém zatížení při práci na počítači například  ve fotogaleriích Internetu se bohužel projevují  i na nervovém systému a ve změnách charakteru i v sociálních vztazích. Obecně jsou takoví postižení hadaví, agresivní, neschopní vyrovnané diskuse, mění se charakter, střídají se nálady,poškozují se dříve harmonické vztahy i v nejbližším okolí a rodině.Nakonec se bohužel objevují i závažné somatické změny a choroby srdce a oběhového ústrojí, vnitřních orgánů atd.

 

 

 

Tento článek je jen zkrácená populární informace rozsáhlejší studie vlivu digifotografie na lidské zdraví, která bude ukončena v následujícím roce.

Jiří Antonín Votýpka, Praha 18.9.2008