Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poesie mých roků

12. 4. 2007

 

 

2011_0210060220110022.jpg

  

• Z hadráře fešák.

 

 

Hadrář po ulici šel

fešáci se smáli

a co to na hlavě měl,

smíchy by popukali.

 

  

 Příbytek rozedraný

 v němž srdce bydlí

 bohatý a šťastný

 je svět co z něj vidí.

 

  

 Zahořel

 pro lásku, pro štěstí

 převléknout se zapomněl

 za svou vílou běží.

 

 

 Měla bych tě ráda

 když šat měl bys jiný

 panáka převlékala

 však fešák nemá rád víly…

 

 

 

 J.A.V. 12.12.1975

 

 

 

 

Obrazek

 

 Můj epitaf. 

 

Odešel  jsem jak dech

mrtvému ze rtů odchází

jak  slz zástup

nebožtíka k hrobu provází. 

 

Neuměl  jsem  nic

Bože vzal jsi mi i to

neuvidím slunce tě již víc,

sbohem živote, má lásko!

1967

 

scan10072.jpg

Člověk a jeho vládce.

 

Králi, papeži a vůdče!

trůn ti beru, na kusy jej sekám.

Hádej kdo jsem, kdo to může?

Já,já člověk, tě v člověka svlékám!

 

 

Vy lepší než jsou lidi

jaké oko, ucho, mozek máte

za co pohunci bohatství vám sklidí,

ne-li, hlavy jim pak usekáte?

 

 

 

Zloději a lotři

proč vás země rodí

nejdivější mezi lidmi zvěř

žalů lány zasypané solí,

ať vlků svlaží krev.

 

 

 

Král je mrtev

tisíc otroků nahoru se sápe

nebojíte se krve

proč znovu na trůny usedáte?

 

 

Komu vy zas chcete vládnout

komu volnost brát?

Těm co zuby musí zatnout

 I těm co se i vám budou smát?

 

 

 

Říjen 1974.

 

 2010_10191910100002.jpg

 

 

Kal  světa.

(Prosím za prominutí, ale jsou to také slova)

  

Dost,

držky vaše roztlemené

vrhnoucí bez ustání kal lží

shnilé duše černé

prašivé kurví  nemocí.

 

 

Host,

prokletý národe boží

zem  blažeností   okřeje

až plameny v prach shoříš

až zmaří poslední  tvé naděje.

J.A.V. 20.9.1974

Obrazek

 

 

Nejen Vánoce i zvířatům.

 

 

Bereme si víc

než nám stačí,

jen pro svoji hýčkanou líc

Kdo ale za  to platí?

 

 

 

Nabízíme lásku

a co člověk může

dětem dar co jim patří

z tvorů sedřené kůže?

ne radši  žití  krásu..

 

 

.. a  dobrou mysl a čest

 a vodu co je živá

 a louky které mohou kvést,

a oblaka čistá

i ptačí zpěv

a  všem (!)i lidem  tady kousek místa!

 

 

Začni hned

tvůj je i  náš svět

a čeká víc než 1988 let,

nejen pro nás vykvet života květ.

 

 

 

Vždyť bratry a sestry máš

a ještě žijí všude kolem

patří jim němá tvář

Tak děkuj jim, honem, honem!

a raduj se z nich s Pánem Bohem!

 

 

 

 

24.12.1987

 

Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

  

Seneca.

Moudrý starý pán, dva tisíce let je mrtev

a  dnes mi radí:

ani jediný den nežij planě

denně zemřeš a kus tebe i tobě drahých se ti ztratí

pravdu říkej těm, kdo neberou si z citu daně

daruj jí i těm, kdo o ni stojí.

 

 

Vyhýbej se hochu davu

tisícihlavé šelmě, které schází jeden mozek

miluj člověka  a vždy mu pomoz z hladu

nedbej žádných hrozeb

to co získá srdce je a tvá duše

nevrací se láva do vyhaslých sopek.

 

  

Věz, že milovat a rozumný být ani Bůh tvůj nedovede

budˇ dobrý, aby lepší byli druzí

dej lásku a žeň skliď, která zebe

nehněvej se na ně,jim je tvoje bolest cizí.

 

 

 

Staň se boháčem bez jediné věci

život prožij , nedaruj jej snům

vše na člověku může lhát, vždy pravdu mají v sobě oči

sebe neukrývej pouze chraň, jen k tomu je tvůj dům

život daruj člověku , své dny i noci.

 

 

 

Díky pane za slova tvá

vracím se k nim, když mne lidé zraní

až příliš jsou pravdivá, až příliš krutá

hledám sílu, abych žil jak tvé řádky radí

díky Bohu nejsem ještě rozumný ani já.

 

 Obrazek

 

 

JAV 7.10.1970

 

 

 

 

 

 

 

Obrazek 

 

 

Karlův most.

Roztrženou jizvou nebes

po kameni světlo stéká

šeď věků řeka mostu svléká

by dnes zítřek zítra přines.

 

 

 

Na hladině kříže chvící odlesk

v stejné jizvě

dneška kříže

nové cesty věčných koles.

 

 

 

Tam je kámen

tady srdce

mrtvých hlasy živé nechce

pro věky věčným stačí pouhé „ámen“

 

 

 

JAV 3.2.1971

 

 

 Obrazek

 

 

 

 

 

Barabáš.

 

Proklet matce život vzal

říkali mu Barabáš,

v křeči vrah svému vrahu značil tvář

pak s nožem on mnohým se soudcem stal.

 

 

 

 

Když mu kříž postavili

na Golgotě Krista na něj pověsili,

viděl konec svého Spasitele

nepoznal tělo Boha v jeho těle.

 

 

 

 

Mstitelem, vrahem i otrokem byl

se svědomím v pekle přikován aby žil

z nicoty  v život pán otroka propustil

by slzami kříž nevinného pokropil.

 

 

 

 

Z hrobu vynes žití zář

svého zmaru a věčnosti druhých žhář

ohněm Spasiteli cestu ozářil

na kříži Krista poznal,

až nyní sám ukřižován jej pochopil.

 

JAV, 23.1.1971

Obrazek

 

Dvě díla.

 

 

Stříbrný úsměv měsíce

k  lásce svádí

utopený na dně sklenice

osudu svému se brání.

 

 

 

Když hrozen uzrál

žhavé políbení slunce pocítil

rozdrcen v potocích tryskal

aby sladkostí se nasytil.

 

 

 

Ruka k zemi sáhla

a  z písku křišťál udělala

pak tvar v horku dech jí dal

té číši pro tekutý slunce dar.

 

 

 

Obě zrozená jsou díla

průzračná a čirá

v  obou jediná je síla

stejně jsou mi milá.

 

Obrazek

 

 

 

1.ledna 1975, 

 

 

Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poslední můj bratr.

(bratr Tomáš Votýpka 1956-1959)

 

 

 

Odešel a neřekl nic,

nyní andělem je v oblacích.

 

 

 

Tak krásné to dítě bylo,

tak málo bratře žils, jak by se jen žilo.

 

 

 

Večer jsme spolu šli spát

sám já ráno musel lkát,

 

 

 

V truhličku tě uschovali,

Tebe ne, jen jí jsme pochovali

 

 

 

Do tmavé jámy tě hrobník položil,

nebe jak tvé modré oči bylo a Bůh to dovolil.

 

 

 

Poznals co my nechápeme

smrti nevěříme v žití cele,

 

 

 

oh jak krásně by se žilo,

proč jen včera to dítě živé bylo??

 

 

 

 

7.3.1970

 

Obrazek

 

 

 

Vrah svého žití.

 

 

 

(Památce spolužáka Otto Petra.,1966,)

 

 

 

Hromy varhan minulost zlomily

ducha perutě noci přinesly

óh, jak bych nepoznal Tebe drahý můj příteli,

jak dávno co spolu ve škole jsme seděli.

 

 

 

Svůj dítěte hlas chtě k basům jsi napínal

verše smrti lyrika věříc jsi citoval.

ona byla, tys byl jiný

kdes zapomněl matku, nás v tvé těžké chvíli?

 

 

 

Přítel, syn a milý,

život přeťal v den kdy mrtvých svátek slaví živí

svíček sedmnáct hořelo ti minulé již léto

bláhový pěvče svého žití

co bál ses méně štěstí,které zítra by ti dalo?

 

 

 

Možná dnes jsi šťasten, nebyl bys však

vidět matky nad rakví bílou pláč

živí víc se báli než sám ses bál o tělo které ztráví

pro věky strašný žár

sám jsi poznal,jsi prach, sobě sám jen lhář.

 

 

 

Pokoj stále živý v živých myslích tobě

země dej ti klid v tvém hrobě

nechtěls vidět více

odložil brýle, zavřel poslední z knih

I když jsi zhasil svoje svíce

dnes i zítra v mysli naši přijď.

 

Obrazek

 

 

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky J.A.Votypka, vlastní tvorba, olejové malby