Smrky z Tatranské Lomnice
Je tomu právě 40 let kdy jsem jako voják základní vojenské služby ,za původ své rodiny, narukoval do Ružomberku, bývalých kasáren kde sloužili PTP prapory.Měli jsem tak ještě možnost být pod dozorem původních črnovýložkářských velitelů. Říkali nám silniční vojsko a my stavěli silnice, mosty i paneláky v Liptovském Mikuláši , Žilině a podnik Biotika u Bánské Bystrice. Snad proto, že jsem uměl číst a psát, dobře jsem psal na psacím stroji a měl jsem úhledné písmo, stal jsem se technikem roty a stavebním technikem na stavbách které jsme budovali. Hodně jsem cestoval a tak jak jsem zjistil, že moji rodiče jsou na ROH rekreaci v Tatrách zajel jsem je hledat do Tatranské Lomince. Měl jsem štěstí ,potkal jsem je ve vysokohorské električce. Pobyl jsem s nimi jeden den. Rodiče mi vyprávěli o naší zahradce u Prahy, kde jsem měl jednu část jako svou pokusnou zahrádku. V Tatranské lomnici byly krásné smrky, vysoké stepilé, štíhlé ze všech stran s pravidelnými větvemi až po zem. Moc se mi líbili jak Tatry tak tyto krásné a vznešené stromy - tatranské smrky. Prosil jsem otce, aby tak našel nějaké semenáčky a přivezl je na zahradu. Pak jsem musel do kasáren. Rodiče na mé přání nezapomněli a tak od toho roku jsme měli na zahrádce několik malých smrčků z náletu v příkopech nedaleko Tatranské lomnice. Matka přivezla i plané tatanské jahody, které se též ujaly v naší pražské zahradě,dones rostou a plodí i kolem jejího hrobu na Vinhradském hřbitově.
Po návratu z vojny,v době kdy jsem Pražské jaro prožil jako voják stejně tak i příchod okupačních sil nebylo pro mě již opět místo na vysoké škole. Musil jsem absolvovat ještě zdravotnickou školu, abych měl nějaké a pro mě také zajímavé zaměstnání. Od roku 1971 jsem pracoval jako zdravotní laborant na oddělení mikrobiologie Institutu hygieny a epidemilogie v Praze. Byla to doba normalizace, různých akcí a brigád. Z vlastní iniciativy jsem začal před okny naší laboratoře ošetřovat zanedbaný záhon růží z původní zahradnické výsadby prvorepublikového Státního zdravotního ústavu.Pro soudruhy to byla příkladná iniciativa, pro mě to byla snaha oživit ještě poslední zbytky Zdravotního ústavu RČ založeného z Rokffelerovy nadace a otevřeného r. 1925 za účasti T.G.Masaryka a Msr.J.Šrámka.
Nedaleko záhonu jsem zasadil mezi budovu ředitelství a bývalý stožár pro státní vlajku asi třiceticentimetrový smrček z Tater. Druhý rok ještě jeden ke blíže k budově 11, kde byla v přízemí naše laboratoř. Také druhý smrček byl původem z Tater. Oba smrčky nám zdobilÿ laboratoř v květináči během Vánoc 1974 a 1975. Stromky jsem zasadil ještě v lednu a oba se ujaly. Dnes jsou z nich desetimetrové slovenské - tatranské krásné smrky v Praze. Před dvěma roky jsem měl možnost ukázat v areálu zas už v Státního zdravotního ústavu , vzrostlé smrky tedhdy 85.letému mému otci, který semenáčky přivezl v roce 1968 z Tater do Prahy.
Náhledy fotografií ze složky Stromy a jejich osudy a vliv