Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mámení rodokmenu.

25. 3. 2008

 

 

 

Obrazek

Mámení rodokmenu.

 

 

nei-2.jpg

 

V První republice.

Před  zhruba stopadesáti lety bylo nutné, aby lépe postavené rodiny nalezly ve svém rodokmenu nějakého předka s modrou krví (*1) Řada hladovějících studentů i lektorů historie pilně vyhledávali v rodokmenech příjmení, která alespoň částečně odpovídala známým šlechtickým rodům. Tehdy šlo o prestiž, potřebu pro „lepší“ společnost úspěšných továrníků a vyšších úředníků. Kdo měl dost peněz měl podle toho rodokmen. Dokonce řada úspěšných pánů hledala své protějšky mezi nevěstami známých rodů, nevadilo ani to, že se jednalo o rody zchudlé šlechty, ale šlechty.Tak se rozšiřovala rodina evropských šlechticů i v demokratické zemi, kde šlechtické tituly a jejich dědění se neuznávalo, navíc v určitém období například Československé republiky bylo jejich užívání trestné.

 

 

nei-3.jpg

 

 Německý protektorát

 Protektorát oprášil leckterý titul, potrpěl si na ten „pravý“ původ pokud možno až k bájné pramáti Germánie.Přibývali rytíři „za odvahu“  i za končetiny. Když se dnes dívám na dokumenty například BBC kde mohou hovořit i vysoce postavení prominenti  bývalého nacistického Německa ,tak se to šlechtickými tituly jen hemží.

 

 

Náprava křivd po roce 1989

 I po roce 1989, zpočátku jen v souvislosti s vydáváním zabaveného majetku potomkům ze šlechtických rodů, se opět začaly objevovat rodové tituly i ve sdělovacích prostředcích. Ani jedno větší shromáždění potomků šlechtických rodů neuniklo novinářům. Pomalu a jistě se dostáváme do období zlatých třicátých let minulého století, kdy byla konjunktura rodů. s modrou krví.

 

nei-7.jpg

Demokratická vláda s monarch

 

V naší demokratické vládě máme knížete, mezi „demokratickými“ stranami našeho politického života úspěšně řadu let se chce do demokratického Parlamentu dostat monarchistická strana! Manželka bratra pana presidenta „nového demokratického“ státu pana Václava.Havla otevírá za účasti monarchistů  a našich šlechticů v paláci Lucerna restauraci „MONARCHIE“.

 

Sám jsem příznivec monarchistů.

 To vše uvádím jen jako konstatování neboťˇsám jsem příznivec vlády osvícených monarchů hlavně proto, že takový vládce  a jeho rodina přebírá odpovědnost za minulost i za budoucnost. Dnes je to u nás v politice zcela jinak. V období vlády pravice se poukazuje na to co hrozného v minulém období způsobila levice(ta se samozřejmě k ničemu z toho nehlásí) a po dalších volbách je tomu zase naopak a tak stále dokola.Dokonce jim musím dát za pravdu, neboť poslanci,kteří v minulosti přijali ten který špatný zákon, již dávno nejsou většinou poslanci a tak nikdo za nic nemůže.

Je pravda, že to by za českého krále určitě nebylo, nebo by pykala za chyby předků třeba i další generace pomazaného rodu.

 

 

Obrazek

 Ve vlastním hnízdě.

 Více než rod a předkové mě zajímalo malířství a vše krásné co se dalo nakreslit a namalovat. I příroda a vše zajímavé. Historii jsem měl rád, ale nevěnoval jsem se jí. Mé záměry směřovaly do budoucna. Do nedávna jsem měl otce, který rád vyprávěl vše co se týkalo našich předků. I matka zlehčovala jeho vyprávění a já jsem byl spíš maminčin. Když zemřeli oba mojí dědové zachránil jsem z jejich pozůstalosti dokumenty typu křestních, výučních i domovských listů.Uchovával jsem je i ve své dospělosti a v době kdy jsem začal pomýšlet s mojí manželkou na založení rodiny jsem se začal dokumentům věnovat více. Navštívili jsme postupně všechna místa odkud rodiny pocházely a já zvyklý dokumentovat nálezy ve své sbírce přírodnin jsem ,již pečlivěji třídil a posuzoval informace. Dlouze jsem musel „vyslýchat“ stárnoucí rodiče. V dokumentech totiž vše nebylo. Tak jsem se dozvěděl, že můj praděda se právní cestou domáhal vrácení lukrativního domu na Václavském náměstí, který patřil za C.K. jeho rodině.

 

Obrazek

 

 

 Nebral jsem vážně historky jak „pra a pra babička“ kněžna nabízela synovi zmíněný dům a ten jí vmetl ve tvář slova „i šelma se lépe stará o své děti než Vy“ a zanevřel na šlechtu i církev a stal se přívržencem socanů. Byl prý za krutých podmínek vychováván na císařském statku a nepoznal mateřskou lásku. Otec mi sliboval,že až půjde do důchodu pak „půjde do knih“ a dokáže mi, že to byla pravda. Otec byl v důchodě 27 let a v knihách byl jen jednou, přinesl neúplný výpis majitelů zmíněného domu, kde se to hemžilo zástupce všelijakých šlechtických rodů. Nakonec dům se dostal do rukou církve a posléze do majetku Republiky československé po roce 1918.

 

 Vlastní rodokmen

 Začal jsem pátrat sám. Postupně jsem podle křestních listů a dochovaných dokumentů sestavoval rodokmen. Jako nezkušený jsem pátral po všech předcích jak po meči tak po přeslici. Shromáždil jsem všechny zachované fotografie i obrazy předků. Dostal jsem se k hranici 18.století. Dnes je to kolem sta rodin a tří set předků. Po matce mého otce jsem se dostal i do rodokmenu hraběte A.A.Neipperga, musel jsem otci a jeho dědovi dát za pravdu.. Neznalý vědecké genealogie, respektive genealogie šlechtických rodů jsem žasnul kolik je dnes z jednoho hraběte potomků, kolik dědičných hrabat a kněžen i v dnešní době. Nověji stále častěji ztěžují pátrání různé rozluky a několik manželství u nositele hledaného příjmení. Možná,že je to jen dojem, ale zdá se mi že je to nějaká inflace, dokonce koníček zase být příslušníkem kdysi ušlechtilých, odvážných a bohatých rodů. 

 

nei-5.jpg

 

Dnešní význam rodokmenů.

 Netvrdím, že zájem o rodokmen je vyvolán jen pohnutkami zištnými a nízkými. Znát své předky, vědět co dělali, jak a kde žili a kde dnes odpočívají jejich ostatky je spíš chvályhodné.Žasnul jsem kolik mých vrstevníků a jejich dětí vůbec nezná své pradědečky a prababičky, vůbec neznají jejich tvář a mnohdy chodí v nevědomosti v místech kde žili i kolem jejich hrobu aniž by si to uvědomovali. Mnohokrát je překvapila i shoda podoby na fotografii předků s jejich potomky žijícími dnes.

Bez zajímavosti nejsou ani okolnosti délky jejich života a nemoci, kterými trpěli.To má dnes pro genetiku velký význam. Dokonce si můžeme z takové „rodové anamnézy“ vytipovat možné neduhy které se dědí a dokonce toto zjištění použít pro vlastní prevenci nemocí v rodině.

 

 

 

 

Žádná výjimečnost, ale poznání a povzbuzení.

 Ne v poslední řadě je pro takového úspěšného sestavitele rozsáhlého rodokmenu užitečné i zjištění jak široce je jeho rod spříbuzněn s dalšími rody a, že vlastně jsme všichni jedna velká rodina. To nad čím dnes naříkají dnešní lidé – nepřízeň, neúspěšné manželství, promiskuita, touha po mužských potomcích ,neplodnost, nemoci i úmrtí v ranném věku ,úmrtí partnera to vše lze vyčíst z rodokmenu i před několika staletími. Na druhé straně z rodokmenu též vysvítá, že veškeré nepřízni se naši předkové postavili v naději, že to co dělají nečinní jen pro sebe, ale i pro nás, potomky, které vůbec neznali a jen nás tušili a drželi nám palce.Právě my jsme dokladem jejich úspěšného snažení. A hlavně v rodokmenu je i silný vliv optimismu a víry, který vyvěrá z poznání života našich předků a uvědomění si svého poslání v krátkém, ale někdy i krásném životě.

  *) Označení „modrá krev“ u šlechty prý souvisí s tím, že jejich pleť byla bílá, neopálená , s tenkou kůží, kterou prosvítala modrá barva žil s „modrou krví“. Jen vojáci bojující v jednom šiku s urozenými věděli jakou barvu krve má šlechta.

 

Obrazek

 

 

 

 

 

 

Jiří Antonín Votýpka, Praha, 25.3.2008  

 

 

 

 

 

 

nei-12.jpg

 

Náhledy fotografií ze složky Zemřelí příbuzní a známí