Jdi na obsah Jdi na menu
 


Křížek ze Slovenské Lupči

29. 12. 2007

Obrazek

Dárek od kolegy ve zbrani.

Díky svému původu i soudruhům z uliční organizace KSČ v ulici i v domě, jsem byl poslán pro výkon dvouleté základní vojenské služby na Slovensko. Začal jsem v kasárnách odkud před několika lety odešli poslední PTP, jejich velitelé zde však zůstali.

Obrazek

Kolegové z mé jednotky v kasárnách SNP Ružomberok,ze kterých nás po srpnu 1968 vystrnadili ruské jednotky a my skončili v Rajhradě u Brna

Obrazek

 Byla to kasárna v Ružomberku.Poslali nás na stavby v Liptovském Mikuláši a v roce 1969 jsme stavěli nové haly v národním podniku Biotika ve Slovenské Lupči nedaleko Žiliny. Byl to krásný, zelený kraj, samé lesy. Jinak nikde nic. Nejbližší obec od naší ubytovny byla větší vesnice Slovenská Lupča.

Obrazek

Byl jsem známý tím,že v neděli jsem navštěvoval jako příslušník Čs.armády nedělní bohoslužby ve zdejším malém ale krásném kostelíku.Mezi kolegy ve funkci technika odloučené roty (pracovní roty na stavbách) jsem byl znám že rád na Slovensku a na Moravě navštěvuji kdekterý kostel. Na Moravě i na Slovensku v té době bývaly kostely plné věřících a opravdu vírou žily.

Obrazek

V uniformě jsem se tam nějak nehodil, ale mě tam bylo dobře a vždy to bylo zadarmo.Dokonce v době kdy jsem neměl ani korunu na autobus, abych se včas vrátil k jednotce jsem našel na cestě ke kostelíku ve Slovenské Lupči papírovou dvacetipětikorunu. To tehdy byly slušné peníze. Byl jsem velmi rád a až jsem mohl ,pak jsem do kasičky kostela tuto částku vrátil.

Obrazek

Bylo nás v odloučené jednotce asi čtyřicet. Na víkendy jsme zústavali bez důstojníků, kteří podobně jako mnozí moji kolegové jeli domů na opušťák.Já to měl do Prahy daleko. Jdenou byla pouť v blízké obci se vším všudy. Vojáci si šli zatancovat a do hospody.Když se věčer vraceli trochu podroušeni přinesl mi jeden kolega voják, tuším,že se jsmenoval Karpíšek dárek. Plechový výlisek Krista na kříži s pořádným řetězem.O vojákovi,který mi křížek přinesl jsem toho moc nevěděl. Byl výrazného typu, rusovlasý,pihatý  zemědělec z odstátýma ušima z jižní Moravy.

Obrazek

Křížek jsem od té doby nosil celý zbytek vojny. Později nás z politických důvodů odvelili na stavbu karáren za hlídanými zdmi kláštera v Rajhradu - to po zkušenostech konfliktu našich kolegů z jiných jednotek s ruskými vojsky u nás umístěnými po vítězném hokejovém zápasu na MS roku 1969.Zde jsem jako v pracovním táboře se sbíječkami v rukou kopali základy pro budovu a stavěli nová kasárna.

Obrazek

Pracovali jsme v létě většinou do půl těla svlečeni a tak se v jednotce dobře vyjímal dosti velký křížek s Kristem na mé hrudi. Většina důstojníků to považovala za provokaci a žádali, abych jej sundal. Přes výhružky jsem vytrval, pomohl mi to obhájit zde sloužící pan major Kancíř.Byl to jediný kolega generála Svobody z Východní čs.jednotky, který nebyl generálem. Ten obhájil i moje právo nosit si na ukřižovaného. Dodnes se na tohoto dobrého šedivého staříka, pěsujícího v kasárnách králíky dobře pamatuji a děkuji mu.

Obrazek

Po návratu z vojny jsem nosil křížek ještě několik let, až se mi uprostřed hrudní kosti vytvořila vyrážka, projev alergie na korodující kov křížku.Posléze jsem křížek přilepil na starou rodinou bibli z roku 1841. Na své skalce jsem vypěstoval dosti velký dřín. Krásně rostl a kvetl, měl trny a i plodil. Bylo však nutné jej prořezat. Z jeho nejsilnějších výhonů jsem si sám zhotovil několik prkýnek. Dřevo našeho dřínu je téměř obdobné dřevu olivovému. Kraje ke kůře jsou téměř bílé v jádru je dřevo zlatavě hnědé. Ze získaných prkýnek jsem si zhotovil křížek. Jako podstavec jsem použil dřevo ze stromu šedesátileté třešně též vyrostlé na naší zahradě v Suchdole.

Na křížek jsem umístil kovový křížek ze Slovenské Lupči. Dodnes je křížek na mém psacím stole a připomíná mi dalšími dvěma předměty ten krásný kraj.

Obrazek

Při mých toulkách v tamější nejzelenejších lesích jaké lze viděl jsem si našel samorost, který je stajanem na moji nejoblíbenější dýmku od spolužáka z Bavorska a v krabici s listorohými brouky mám samce roháče z místních lesů, kterého jsem chěl přivést živého do insektária v Praze, bohužel se mi to nepodařilo.

Obrazek

 Tak je tato moje vzpomínka na rok 1969 a obec nedaleko Bánské Bystrici nejen na mém stole ale uložena také v mé entomologické sbírce.Když mi v roce 2002 zemřela matka chtěl jsem dát křížek matce do rakve, nešlo to, tak snad jednou si jej vezmu na poslední pouť sám.