Jdi na obsah Jdi na menu
 


2.0.Problematika

 

2.1.Výčet původců infekčních onemocnění CNS člověka 

 

Díky   pokroku   mikrobiologických   a   především  virologických diagnostických   metod   se   procento   objasněných   infekčních onemocnění nervového systému zvýšilo na 60-90%. Při bakteriálních onemocněních  jsou  většinou    diagnostikovány   meningokoky   a pneumokoky, z virů enteroviry.(M.Sprossig,1979,8)

 

Výčet původců neuroinfekcí člověka s odlišením původců,(*)které jsou zpracovány v této práci:

 

 

 

 

 

 

Stafylokoky polioviry
Streptokoky coxakiviry
Pneumokoky echoviry
Meningokoky viry jaroletní encefalitidy
Haemophily EMC viry
Koliformní bakterie LCM viry
Salmonely viry parotitidy
Listerie REOviry
Mykobakteria TBC virus herpes simplex
Leptospiry virus varicella-zooster
Améby *CYTOMEGALOVIRUS
Toxoplasma hepatitické viry
Kvasinky arboviry
Rickettsie adenoviry
Chlamydia psittaci chřipkové viry
Chl.lymphogralumatosis virus neštovic
Brucely virus vztekliny
Pasteurella tularensis virus vakcinie
Treponema palidum enteroviry
Bartonelly *EPSTEIN-BARRUV VIRUS
BORRELIA BURGDORFERI*  
BORRELIA AFZELII*  
BORRELIA GARINII*  
EHRLICHIA sp.*  

Trypazonómy

 
Malarická plasmodia  
   
*zkoumaná agens  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.2.Četnost výskytu původců neuroinfekcí.

 

 

 

U menigokoků (Neisseria meningitis )počet hlášených onemocnění představuje ročně v České republice zhruba  80 případů (1-10 měsíc roku  1999 to  bylo 72  případů). U  virových infekcí  CNS (virusstředoevropské encefalitidy , enteroviry , jiné a neurčené viry )je to také za prvních 10 měsíců roku  1999   680 případů.(EPIDAT,1999,9)   Naproti  tomu  u  lymeské  borreliózy  je  incidence v roce 1995 61,2/100 tis.obyvatel, což je nejvíce od  roku 1986.(Janovská,D.1998,10) V roce 1998 byla u lymeské borreliózy nemocnost (leden-říjen) 1511 případů a v roce 1999 ve stejném období bylo hlášeno 1878 případů onemocnění (EPIDAT,1999,11) U infekční mononukleózy(virus Barr-Epstein ) je výskyt za rok 1999 kolem 2000 případů.Statistické údaje o erlichióze (Ehrlichia species     )a infekci cytomegalovirem (virus cytomegalické inkluzní nemoci )nejsou k dispozici,tato onemocnění se považují  za ojedinělá  ,jejich     diagnostika     se     však     také    provádí    jenvzácně.(EPIDAT,1999,11).

 

 

 

2.3.Možnosti průkazu infekčního agens původců neuroinfekcí

 

 

 

2.3.1 Kultivace

 

 

 

Většinu   bakteriálních  původců  lze  určit   při  kultivaci  na diferenciálně diagnostických,případně selektivních mikrobiologických mediích, kdy lze též při použití biochemických testů určit  i  druhpříslušného bakteriálního agens. Kultivovat lze s jistými  potížemi a se sníženou citlivostí i řadu virů, borrelie, ehrlichie  a jiné růstově  náročné  organismy,ale  vždy je přitom obtížné u nich určovat druh agens.

 

 

 

 

 

2.3.2.Mikroskopie

 

 

 

Pomocným vyšetřením  při určování bakteriálního agens je barvení pro světelnou mikroskopii,významné je pro parazity  a protozoa.Pro řadu agens se  běžně  používá   mikroskopická  imunofluorescence, která  je  bohužel   často  málo  specifická.Imunoelektronoptická diagnostika se  používá vyjímečně u  průkazu borrelií, vzácně  se používá   i   přímá   elektronoptická   diagnostika  morfologicky odlišitelných  skupin virů.

 

 

 

2.3.3.Serologie

 

 

 

Serologickými  metodami  lze  potvrzovat  diagnostiku  u  většiny neurotropních agens v lidské krvi  a mozkomíšním moku.U zvířat je to   složité  předvším  pro  nedostupnost  druhově specifických protilátek.

 

 

 

2.3.4. Molekulárně genetická diagnostika

 

 

 

Moderní  diagnostická metoda  používaná od  roku 1985  je izolace desoxyribonukleové kyseliny (DNA) příslušného infekčního agens  a specifická hybridizace částí DNA hledaného druhu pomocí polymerázové  řetězové reakce  (PCR). Používá se při  identifikaci špatně kultivovatelných bakterií a virů z tkání a tělních tekutin pro svoji  vyjímečnou citlivost  a specifičnost.  Výhodněji se pomocí PCR určují druhy a genospeciés kultivovaných infekčních agens než při  přímé  detekci  DNA  pathogena  přímo  v tkáních živočichů a člověka.

 

Pro přímou  detekci nukleových kyselin v  biologickém materiálu z uvedených  původců neuroinfekcí je k dispozici již několik komerčních kitů, nebo souprav primerů a prob pro následující infekční    agens.  Jed  se   o  výrobky  firem 

 

TAKARA   Shuzo  Co.LTD.  Japonsko,

GEN-ETI-K-DEIA,

BIOMEDOCA    ČR.,

GEN-PROBE    PRODUKTE,  

EPIGNOST

Ges.M.b.H. Linz AUSTRIA.

 

Chlamydia    x                  

Staphylococcus+

Trichomonas        

Shigella

Salmonella                      

Escherichia+

Viry hepatitidy                 

Chlamydia

EPSTEIN-BARR VIRUS              

Enteroviry    x

BORRELIA    x

 

x)= dodávají se jen soupravy primerů prob

+)= kity pro identifikaci toxikogenních serotypů

 

Pro potvrzení bakteriálních druhů po jejich kultivaci jsou již k dispozici komeční sety pro následující agens:

 

Streptococus,                   

Cryptococus

Haemophilus                     

Mycobacterium

Neisseria                       

Listeria

Pneumococus

 

U dalších infekčních původců jsou již publikovány postupy pro PCR a hybridizaci jednotlivých druhů v odborné literatuře a používají je  specializované laboratoře.  Stejně tak  se komerčně  dodávají primery a proby pro identifikaci jednotlivých infekčních agens.V případech  kdy se  připravuje teprve  standardizace průkazu DNA dalšího  infekčního  agens,  používají  specializované laboratoře různé druhy primerů publikované v odborné literatuře.Tak je tomu stále i při detekci DNA pathogeních  borrelií,  ehrlichií,a  CMV viru,  z vybraných  čtyř  neurotropních  agens, jejichž  výskyt je předmětem této práce.

 

 

 

3.0.Metodika

 

 

 

3.1.Charakteristika zkoumaného území

 

3.1.1 Vymezení a skladba území

 

 

Obrazek

 

Odběr vzorků byl prováděn  na území honitby Zemědělského družstva Velké  Přílepy  Mysliveckého  sdružení Horoměřice-Roztoky.Honitba patří do  okresu Praha-západ.Území leží  na sevorozápadním okraji Prahy  a  je  vymezeno   katastry  následujících  obcí.Obce  jsou vyjmenovány od  severu na jih  a zpět:Velké Přílepy,Úholičky,

 

Obrazek

Levý Hradec

 

Levý Hradec, Roztoky u Prahy,obcemi patřícími do území městské části Prahy 6 (Starý a Nový Suchdol,

 

 

Obrazek

Suchdol

 

Výhledy,Lysolaje,Dolní Šárka,Nebušice, Přední Kopanina) dále Statenice, Černý Vůl a opět Velké Přílepy. Rozloha honitby je 1900  hektarů.S intravilánem zde ležících obcí je rozloha území 2100 ha.Na území je 1280 polí, z toho 10 hektarů neobdělávané  orné  půdy.

 

Obrazek

 

 

 

 

Smíšený   les  se rozprostírá na 100 ha, ovocné sady na 250 ha.Skály,skalnaté stráně a lomy tvoří 100 ha,

 

Obrazek

Roztoky

vodní plochy (4 rybníky,2 potoky,2 bystřiny a část řeky Vltavy) 20 ha, cesty a silnice 50  ha.Bonitní  třída  honitby  je  třetí.

 

3.1.2.Geologické a paleontologické poměry území

 

Podložím  velké části  území popisované  honitby jsou  starohorní proteozoické vyvřelé křemičité buližníky  staré kolem 600 miliónů let(Kozí Hřbety,Holý vrch,v odkryvech lomů v Tichém údolí).Na konci druhohor v období na nazvaném křída t.j. cca před 100 milióny let významně  utvářelo  krajinu  moře,   které  se  rozprostíralo  od severozápadu  až k  severozápadnímu okraji  Prahy.

Obrazek

Pískovce v Houslích-Lysolaje

 

 

Výše  položené oblasti  buližníků  byly  oblasti  ,kde  příliv  vytvářel mohutné vrstvy   příbojových   svrchnokřídových   uloženin   sedimenty.Na buližníkových výchozech jsou v této oblasti dokonce dodnes patrná opracování  povrchu  mořským  příbojem,  abrazí  i  vyduté ohlazy"výžlabky"způsobené   vlnobitím.

 

Obrazek

 

 

 

 

Důsledkem  přílivu   a  usazování mořského dendritu a zbytků schránek mořských živočichů jsou dodnes zachované lokality křídových uloženin.  Odkryté je nalezneme dnesv lomu  v  Přední  Kopanině  a  na  jižní  straně  Holého Vrchu v Úněticích.Na návětrných místech jsou ze čtvrtohorního pleistocenu mocné uloženiny spraší (severozápadní  strana Holého vrchu ,Černý vůl a Horoměřice).

 

Intenzivní  archeologický  výzkum  v  minulém  století  na  území Roztok,Levého  Hradce  a  Únětic  přispěl  mimo  jiné k označení kultury  ze  starší  doby  bronzové  za  únětickou  kulturu.  Pro paleontology  i zoology  přinesl intenzivní  průzkum pohřebišť  a sídlišť  též   doklady  o  zdejším   výskytu  lovné  zvěře   před sedmi    šestitisíci  lety  (mladší  doba  kamená a starší doba bronzová).V sídlištích neolitického člověka se zachovaly kosterní zbytky, které  patřily k zvěnásledujícím  druhům lovné zvěře  zde se vyskytující před 7000 let:

 

Sus scrofa ,  prase divoké

 

Cervus elafus , jelen evropský

 

Capreolus capreolus  , srnec

 

Bos primigenius Bojanus , pratur

 

Před  25  000  lety  před  vyvrcholením  poslední doby ledové zde člověk lovil tyto druhy

 

Canis lupus ,vlk

 

Panthera spelaea  , jeskyní lev

 

Ursus spelaeus  , jeskyní medvěd

 

Coelodonta antiquitatis , srstnatý nosorožec

 

Mammutus primigenius  , mamut srstnatý

 

Lepus timudus ,zajíc bělák

 

Oryctolagus cuniculus  ,králík divoký

 

Alopex lagopus   ,polární liška

 

(Pleiner,R. a kol.1978, 12)

 

 

 

3.1.3.Flóra ve vztahu k lovné zvěři, recentní i fosilní

 

Obdělávaná  orná půda  tvoří většinu  území honitby.Je intenzivně zemědělsky využívaná k produkci obilnin (pšenice,oves) kukuřice, řepky olejnaté,vojtěšky, v malé míře k produkci hořčice a máku.V mizejících ovocných  sadech se  pěstují podzimní a zimní  jablka,broskve,višně,jahody a maliny.Malá část orné půdy je využívána jako senné louky. Nesouvislá pásma lesů ve  většině případů se udržela pouze  ve zvlněné  části terénu  ve stráních  a roklích. Největší souvislá plocha  lesa je přírodní rezervace  Roztocký háj(Velký a Malý  háj)  s  rozlohou  95,4  ha.

 

Obrazek

 

Geologickým  podkladem jsou zde proteozoické    droby   a    břidlice,   buližníky    a   bazické vyvřeliny.Převážnou  část  uzemí  háje  kryjí čtvrtohorní spraše,hlinité  písky  a  sutě.Původní  menší  část  háje  byla doplněna zalesněním   svahů  původně   pastvin  na   počátku  20.století.Z literárních údajů z roku 1648 se zde popisují dubové lesy z roku 1825 jsou  popisovány zdejší lesy  jako pařeziny z  dubů, habrů a bříz, z menší míry s modřínem a borovicí.

 

Dřeviny stromového patra.

 

Typologickým průzkumem bylo zde rozlišeno několik lesních typů: dubová doubrava,kyselá a uléhavá doubrava,  suché a  bohaté  habrové  doubravy,javořina,jasanová olšina  potoční.Plošně je v rezervaci zastoupen nejvíce dub(Quercus robur) na 53,4 ha,habr (Carpinus betulus)na 14,6 ha, borovice lesní(Pinus sylvestris) na 10,6 ha,bříza(Betula pendula) na  3,1  ha.  Ve skupinách i jednotlivě se  zde vyskytují dub červený(Qercus rubra),lípa (Tilia   cordata),jasan(Fraxinus   excelsior),   javor  mléč(Acer platanoides) i klen(Acer pseudoplatanus),babyka(Acer campestre), jilm   (Ulmus   laevis)   buk(Fagus   sylvatica)  a  akát(Robinia pseudoacacia). Z jehličnatých dřevin pak smrk(Picea albis), douglaska (Pseudotsuga menziesii)a borovice černá(Pinus nigra).Při porovnání  současné   skladby  dřevin  odpovídá příslušnému lesnímu typu jen  část. Pouze  30% lesních  porostů má přirozený charakter v 50% tech porostů je  skladba pozměněná a ve 20% zcela nevhodná.

 

Na témže území podle analýzy uhlíků byly zastoupeny v mladší době kamené a bronzové tyto dřeviny:

 

jedle(Abies alba) a dub(Quercus species),buk(Fagus silvatica) olše (Alnus sp.)a jilm(Ulmus sp.) a jasan(Fraxinus excelsior). V křoviném  patru  nalézáme  nejvíce hloh(Crataegus sp.),ptačí  zob (Ligustrum vulgare),trnku(Prunus spiunosa) a růži(Rosa sp.),bez černý (Sambucus nigra)ojediněle  bez hroznatý(Sambucus racemosa),srstku (Ribess glossularia).

 

3.1.4.Lovná zvěř na území

 

Kmenové  stavy lovné   zvěře   v   honitbě   jsou   Phasianus colchicus 290 jedinců,(roční odlov  cca 240)není zde odchováván a vypouštěn  střílí se pouze kohout,Lepus europaeus 210 kusů, není loven 3 roky,dříve pravidelně ročně zde byl prováděn odchyt po  cca 40  ks a  odlov v  devadesátých letech  cca 120 ks ročně,

 

 

Obrazek

 

 

Obrazek