Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lepra a PhMr.RNDr.Miloš Matějka,CSc.

14. 1. 2009

Lepra a PhMr.RNDr.Miloš Matějka

Obrazek

 

Foto zdroj internet EDU

 

V oddělení které vedl zmíněný doc.MUDr.L.Šula se věnoval jednomu zvláštnímu rodu mykobakterií kolega mého vedoucího PhMr.RNDr.Miloš Matějka,CSc. Byl z generace která nemohla za německé okupace studovat . V roce 1945 bylo nutné doplnit prořídlé řady zdravotnických odborníků podle potřeby. Tak se stalo, že řada zájemců, kteří chtěli studovat medicínu musela vystudovat farmacii. Nakonec se jich stejně většina vrátila do medicíny, byť do různých zdravotnických ústavů a hygienických stanic. Dr. Matějku znám z návštěv na našem pracovišti¨, kde dlouhé hodiny diskutovali s mojím nadřízeným PhMr.J.Mottlem,CSc.

 

 

 

Nebyly to je tak nějaké společesnké záležitosti. Dr. Matějka se zabýval nemocí u nás exotickou, byť se řada nemocných na lepru léčila i u nás. Kontakty se zeměmi jihovýchodní Asie a Indonésie pak přinášela v této oblasti rostoucí spolupráci. Můj nadřízený byl odborníkem, a dovolím si říci, že jedním z nejlepších odborníků na teorii i praxi přípravy živných medií a diagnostických testů používaných v mikrobiologii. Dr. Matějka mimo služební cesty do leprosárií a epidemiologii tohoto onemocnění začal jako jeden z mála pokusy s kultivací původce lepry Mycobacteria leprae. Mykobakteria všeobecně se m,noží dělením buněk a rychlost jejich dělení se udává generační dobou. Zatímto u běžných střevních bakterií je generační doba vyjádřitelná v minutách a  v hodinách, maximálně dnech u mykobakterií  jsou to vždy dny.Trvá však týdny i měsíce, u lepry dokonce rok než lze výsledek kultivace hodnotit. Právě původci lepry se množí ze všech mykobakterií nejpomaleji.

Obrazek

 

Foto zdroj Internet-edu

 

 

Dr.Matějka léta zkoušel nejrůznější růstová média pro kultivaci těchto bakterií. To byly ty dlouhé diskuse s mým šéfem. Dělali jsem si legraci, že v lednu pan doktor naočkuje kmen na zkoušenou živnou půdu, pak si klidně může dát klid až do následujících vánoc aby zjistil zda nové medium bylo dobré či ne. Zda vůbec baterie zde rostly nebo ne. Pamatuji si, že Dr.Matějka nám radostně jednou, a bylo to opravdu o vánocích, že jeden málo virulentní kmen původce lepry opravdu vyrostl a vyprodukoval pro další práce dostatečné množství bakteriální masy. Pamatuji si dobře na dr.Matějku, toho věčně usměvavého a veselého člověka, nabitého optimismem i na jeho výklad. Utkvělo mi v paměti především to, bakterie lepry jsou rozšířenější než si uvědomujeme. Dokonce nám uváděl, že jsou leprosária i v Norsku a tuším i ve Finsku.Také mě překvapilo jak je snadná cesta přenosu. Prý stačilo přenést bakterie lepry na akrální místa těla s nižší teplotou (nos,ušní boltec,kůže nad klouby,prsty ruky i prsty na nohou), aby tam byla nějaká ta čerstvá oděrka a na neštěstí bylo zaděláno. Bakterie lepry mají nejraději teplotu kolem 30 stupňů a tolik je právě právě na jmenovaných akrálních těla. Tato teplota je dokonce v některých jižních fjordech v Norsku a tamní rašeliniště se staly přímo množárnou zavlečených leprózních mykobakterií.Ve společenství kde s epříliš nepoužívá mýdla a jiných detergentů které by poškodily povrh bakterií lepry také příspává k udržení životaschopných bakterií. Původce lepry pokud se dostane na příhodné místo lidského těla pozvolna ničí funkčnost inervace, oblast se stává necitlivou a tak dochází k častějším zraněním a k ranným infekcím, které postižený včas nevnímá a neléčí je.Zajímavostí využívanou pro budoucí vakcínu je, že přes to, že nelze uměle kultivovat viruletní kmeny M.leprae, snadno se množí v těle jihoamerického pásovce. /Dasypus novemcinctus/ Zdá se tak, že existuje řada podobných zvířat, jako rezervoáry infekce.

Obrazek

Obrázek zdroj Internet

Obrazek

Snímek pásovce zdroj Internet.

 

 

Obrazek

Lése na kůži zpsobená M.Leprae - "Červená"

Foto zdroj Internet.edu

 

Dr.Matějku jsem později po létech znovu viděl, když přišel do naší laboratoře elektronové mikroskopie v domě kde bydlel s rodinou.Vůbec jsem netušil, že je vážně nemocný. Pro mě tehdy byl stejný, veselý a zas něco, ale to jako vždy něco sháněl i kdy již nebyl v laboratoři. Později jsem se dozvěděl že zemřel. Prý to bylo na zvláštní formu leukemie a rakjoviny míszních uzlin.Tehdy jsem si vzpoměl i na to, že pan doktor měl kdysi úspěch právě s kultivací původce lepry z uzlin nemocných. Tak mám dojem, že by i zde mohlo platit přísloví: Kdo s čím zachází s tím schází. V jeho případě nemohl nikdo vyšetřit jeho tělo na případnou přítomnost původců lepry, nebo´t nikdo se tímto oborem nezabýval mimo něj.

A tak zase možná na nás vyzrává a vysmívá se nám osud, který platí i pro vědce. Dr Matějka možná konečně nalezl nejúčinější metodu pro lutivaci tohoto velmi obtížně kultivovatelného mikroorganismu. Je škoda, že ani dnes se nikdo tomuto oboru nevěnuje.

Obrazek

Leprósní skvrna na kůži "Hypopigmentová"

zdroj internet edu

Pro zájemce další informace:

http://www.stanford.edu/class/humbio103/ParaSites2005/Leprosy/index.htm

 

 

 

 

Krátce o lepře:

Lepra známá pod historickým označením malomocenství je onemocnění, které je prokázáno v dávné historii. Hlavní oblastí výskytu je Afrika. První zmínky jsou r roku 1350 před naším letopočtem z afrického Sudánu, v roce 600.před naším letopočtem byla lepra zavlečena do Číny. V sedmém století našeho letopočtu již v Anglii stála první nemocnice pro léčbu lepry. Křižácké války způsobily rozšíření lepry v Evropě návratem účastníků výprav domů ze středního východu.Lepra byla v celé západní Evropě včetně Čech dost rozšířena. V Čechách vymizela až v 17.století. Ještě v 19.století bylo  leprou postiženo například v Norsku 2,5 % obyvatelstva!

Nyní jsou centra výskytu lepry Turecko, Afgánistán, Pakistán ,Indie, Čína, Vietnam, Afrika(Senegal, Mali, Čad)) i Latinská Amerika(Kuba, Dominikánská republika, Franc.Guyana). Vždy po válečných akcích je zavlečeno mnoho nových onemocnění na území zemí, které válku v těchto destinacích vedly. V Afganistánu je odhadováno  až 30000 nemocných leprou. V USA v Jižní Kalifornii bylo v roce 1965 až 2500 nemocných malomocenstvím.

 

Původce lepry objevil již roku 1873 norský lékař Hansen i když již  v polovině 18.století byly nalezeny v lézích malomocných drůzy tyčinek. Od roku 1941 je lepra  pokud je diagnostikována léčitelná. Bohužel ohniska této nemoci jsou v 90 zemích a jen málo případů se léčí. Každý rok je hlášeno nových 100 000 onemocnění a WHO odhaduje že na světě je 11 miliónů nemocných leprou z nichž se léči jen asi 2 milióny! Problémem se v tomto směru stává i rozšiřující se migrace i turistický ruch.

 

Lepra má několik forem. Společné je pro ně ztráta kožní citlivosti, což mnohdy může být jediným příznakem onemocnění. Pak jsou to různé kožní uzlíky od velikosti zrnka až do velikosti ořechu, některé formy mají difuzní infiltráty pod kůží například na obličeji kdy vzniká hrbolatý jakoby oteklý povrch kdy poté obličej dostává bizardní podobu „lví hlavy“ – facies leonina. Není-li lepra léčena může být přenášena na další osoby a pro nemocné přináší nakonec zmrzačení a znetvoření.Zajímavostí je, že se pozorovalo jak je možné přenést toto onemocnění pomocí šatů z nemocných osob.Někdy dojde i ke spontálnímu uzdravení.