Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bratři Prášilové a jejich krásné papírnictví.

30. 5. 2008

Obrazek

 

Bratří Prášilové z Vinohrad.
 

Obrazek

 

 

 

 

 

 

Moc jsem se těšil, až budu moci psát o dvou nezapomenutelných figurkách papírnících, bratrech Prášilových. Zcela malý krámek, v Budečské ulici nedaleko Vinohradské tržnice  již na ulici upoutával svými vyřezávanými dubovými okenicemi s vystaveným zbožím a sliboval netušené.

 

Obrazek

Obrazek

 

Staré vyzrálé, lesklé dřevo krásně hnědočervené barvy  z něhož byla zhotovena  rozevíratelná křídla kolem výkladu i kolem vchodu. Když každé  ráno jeden z bratří , ne nepodobých  pohádkovým skřítkům ,oblečených v lesklou vestu a  s  kšiltem na gumičku kolem šedivé hlavy, otevíral okenice ,aby jejich obsah pohladilo právě vycházející slunce to byl nezapomenutelný zážitek.

Obrazek

 Viděl jsem v tom kus představení z obchodního života živnostníků  za císaře pána.

 

Obrazek

Který kluk kdysi nesbíral známky. A právě známky byly pečlivě seřazeny pod skly na vnitřní straně  dřevěných panelů. A jaké to byly  známky. Celé série všech barev a velikostí habsburského mocnáře, známek rakousko-uherskou orlicí i moderní první československé známky s Muchovými Hradčany, nové i použité, prostě krása. Vše tam bylo ve stovkách kusech a stály jen pár haléřů. To bylo něco pro nás. Hned jak jsme dostali nějakou tu korunu, tak jsme kupovali vše na co jsme měli. Svého času jsem měl z tohoto obchůdku tolik známek, že mě s nimi matka vyhodila, a prý abych si je schoval u dědy v dílně.

Obrazek

 

Uposlechl jsem této rady i s jedním ploužákem Pavlem, ale když jsem známky po letech v dílně hledal samozřejmě jsem nenašel již žádnou. Takové krásné a dnes již vzácné exempláře nikdo dnes  nedostanete. Jak jsem již řekl krámek již z ulice sliboval, že uvnitř najdeme pořádný kus minulého času. Malé prosklené dveře do krámku po otevření rozezněly starý zavěšený zvonek. Pak se s vámi zhoupla dlouhá sukovatá prkna hnědočervené barvy a za krásným vyřezávaným pultem, který byl kolem dokola místnosti se objevil drobný šedivý stařík se silnými brýlemi.. „Co si přejete mladý pane?“Ani jsem nebyl schopen přesně popsat pro co si jdu. Přispěchal druhý z bratrů zjevem velmi podobný a hned mi nabízel různé poklady tohoto starého papírnictví.

 

Obrazek

 

Věděli vždy předem, že na nákup mám ne více než dvě koruny. Ale věnovali se mi jako by je navštívil nějaký bohatý vašnosta, vážený zákazník.

Obrazek

Na stole se kupily zvláštní redispera, psací péra, různě barevné gumy, historické tužky, které i tehdy  ještě voněly cedrovým dřevem, násadky, lupy i známky. Většinou jsme se nemohli rozhodnout co dřív. Papírníci jako správní obchodníci se zaptali za kolik si dnes můžeme nakoupit. I když věděli kolik máme, udělali bohatou nabídku  a  cenu pro nás. Poté jsme ještě darem dostali i polovinu toho co nám ukazovali, co zůstalo z předvádění na pultě.

Obrazek

 

Dodnes mám některé věci schované. Část známek jsem přece jen našel, děda je zachránil před dělníkem, který u něj pracoval, neboť i on byl náruživý sběratel starých známek.Většina cennějších kusů však již byla pryč. Možná, že tak bylo dobře neboť černá a mastná zámečnická dílna určitě nesvědčila zde uschovaným známkám nejlépe. Stařičké papírníky bratry Prášily jsem navštěvoval i s mými spolužáky, především s mým nejlepším kamarádem Láďou Kozlíkem. Měli jsme jakýsi statut štangastů, navíc můj děda, který měl zámečnickou dílnu nedaleko znal i papírníky. Jednou, a to už jsme byli větší, chodili jsme tak do čtvrté třídy základní školy nás zastavil jeden z bratří Prášilů a ptal se nás, zda nechceme nějaké zboží a zdarma.

 

 

Obrazek

Stěžoval si na bolševiky, kteří jim dali výpověď z malého krámku a ukončili jejich krásnou živnost. Přijeli jsme s vozíkem několikrát a dostali jsme takového materiálu, že jsem zase byl hubován proč to taháme domů.Ale byly to skvosty. V horních šuplících krámku, kam se léta nechodilo pro zboží se objevili všelijaké desky,účetní knihy krásně vázané a zvláštně linkované, kartičky, cenovky, sáčky, psací pérka z minulého století a řada dalších krásných papírnických pokladů. Hodně jsme toho odvezli. Pak přišli soudruzi proletáři a ty zbylé skvosty naházeli jako odpad  na korbu náklaďáku za přítomnosti obou staříků. Krásné vyřezávané pulty a regály z letitého nejlepšího dřeva rozštípaly a také odvezli. Zůstala jen vrzající sukovitá podlaha. Krámek byl na desítiletí uzavřen, nikdo jej nechtěl. Poté si z něj řezníci z vedlejší výrobny uzenin a prodejny masa udělali šatnu.

 

Obrazek

 

 Dnes je to kancelář, která nějak souvisí s pivnicí, která má být v místě bývalého Stupkova řeznictví otevřena. Je to škoda, to byl krám, který měl být chráněn jako živnostenská památka a o těch dvou stařečcích by měly být napsány knihy o zlatém českém řemeslu a  obchodě.Když jsem mluvil s manželkou v jaké krámku by chtěla prodávat pak mi sdělila, že od mládí jí přitahovalo vždy papírnictví. Mě zase lákaly přírodniny a umělecké předměty a snad i veteš .

 

Obrazek

Když budu mít jednou příležitost si nějaký takový krámek pro radost udělat pokusím se o takový jaký vybudovali bratři Prášilové na Královských Vinohradech a který ze zlé vůle zanikl kolem roku 1960

 

Obrazek

.Pokusím se zvěčnit bratry Prášily i s jejich krásným krámkem alespoň na dalším obraze zaniklých Královských Vinohrad.

 

 

 

30.května 2008

Jiří Antonín Votýpka  

 

Náhledy fotografií ze složky Paměť předmětů